Nejím maso, ale nejsem vegetarián

…napsala jsem ještě na svůj starý blog. Byl to článek, na který reagovalo hodně lidí. Psala jsem tehdy, že sice nejím maso, ale rozhodně se necítím něčím být. Nemám ráda, když mě někdo hodí do nějaké škatule. V módní firmě, kde jsem dřív pracovala se dokonce začaly vyrábět šperky s obrovským nápisem Vegan. Přišlo mi to až děsivé. Připadala bych si jako člen nějaké sekty.

maso

Zdraví

Přestala jsem jíst maso před několika lety kvůli svému zdravotnímu stavu. Od té doby jsem se k němu nevrátila. Nemoci pominuly a já se cítila celkově mnohem líp. Nikdy jsem to ale nikomu necpala. Paradoxně se mě na to lidé ptali a dokonce pár přátel v mém okolí přestalo jíst maso taky. Jen tak. Prostě se jim to líbilo. Vždy mám pocit, že cesta inspirace je příjemnější než cesta dogmatická. 

Postupem času se pro mě ale nepříjímání masa stalo ještě něčím jiným. Úctou k životu. Jak říkal Paul Mccartney: “ Kdyby měla jatka skleněné stěny, všichni by byli vegetariáni.“ Čím víc je tělo pročištěné, naladěné a vyladěné, začne být hodně citlivé. Dokážete cítit bolest i utrpení, které dnešní maso na pultech obchodních řetězců nese. Mám pocit, že jsem se stali sice civilizovanější, ale nevidím rozdíl mezi obrázky z koncentračních táborů, které v mnoha lidech vyvolávají děs a nepříjemné pocity a obrázky jak v současné době zacházíme se zvířaty. Naše násilí a agresivita se jen přesunula jinam. Dokud neskončí násilí na zvířatech, nikdy neskončí násilí na lidech. A jenom proto, že to nevidíme, neznamená, že to není nebo že se to neděje. A tím, že nejsme vědomí v tom, co jíme, co kupujeme, se na tomhle násilí přímo podílíme. Je to nepříjemná pravda, ale je to tak. Tváří v tvář roztomilému králíčkovi byste asi těžko vzali kudlu a naprocovali si ho do hamburgeru. Samozřejmě pokud se neocitnete na pustém ostrově, kde vám nic jiného nezbyde. Mluvím o dnešním světě luxusu, ve kterém žijeme a kde my máme možnost volby. Zvířata, která se dostanou do kolosu dnešní velké produkce masa takové štěstí nemají.

„Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. “ (Varování kmene Cree)

Maso jednou týdně

Moje babička doteď připravuje masité jídlo jen v sobotu. Dřív to bylo normální. Jednou za týden byl svátek a mohlo se jíst maso. Z vlastního chovu. Kde sice zvířata skončila na talíři, ale jejich život byl o něco příjemnější než se tlačit v přeplněných studených halách. Osobně je mi tahle varianta mnohem bližší, než to co se děje dnes.  Z živých bytostí se stal náš denní chleba. 

Úcta k životu, soucit a láska jsou hodnoty které mám chuť žít. A to se s konzumací masa z velkochovů neshoduje.

A jsem ráda, že dneska existuje tolik variant a dobrot, kterými můžete maso nahradit a dokonce poznat mnohem bohatější a košatější jídelníček. Nejím maso už několik let. Jsem zdravější, vitálnější a na posledním vyšetření jsem měla bílkoviny a všechny hodnoty naprosto vpořádku. Neumřela jsem, jak si na začátku myslela moje babička a cítím se mnohem líp. Necítím se být vegetariánem, veganem ani ničím jiným. Cítím jen úctu k životu. 

S láskou a úctou Lenka Liška

eBook foto

 

Lenka Liška
Jde to i jinak? Otázka, na kterou nacházím spousty odpovědí. Pojďte se mnou zažívat dobrodružství při objevování nových cest a možností, jak žít spokojený a naplněný život, plný změn a poznání. Stačí si jen vybrat :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře