Kluci, co čutají do mičudy

No jo, hned z nadpisu můžete usoudit, jak jsem na tom se vztahem k fotbalu. Sport, který mi donedávna nic neříkal, lidé, které jsme doma označovali za čutálisty, co mají místo hlavy kopačák, mě za několik dní naučili víc, než základní škola za 9 let. Vítejte na fotbalovém kempu, kde nejde jen o kopání do míče.

S Mílou, který pořádá fotbalový kemp pro kluky 12 – 17 let (od mladších žáků po dorost), jsme se seznámili na firewalkingu. Celkem mě překvapilo, že chce, abych se přijela podívat na akci, které rozumím asi jako koza petrželi. Ale co, tak poznám něco nového, řekla jsem si. Sbalila tepláky a vyrazila do České Lípy. Už po příchodu na hřiště, kde probíhaly fotbalové tréninky mi tu něco neštymovalo. Na škole kluci taky hráli fotbal a párkrát jsem i nějaký takový trénink zažila. Trenér většinou stál, hystericky mával rukama a křičel, jako by si měl vyřvat hlasivky. Měla jsem fotbal spojený s neustálým řevem, povzbuzováním nebo výtkami.

DSC03695

Tady se nic takového nedělo. Bylo tam ticho a kluci sami šlapali jak hodinky. Stavěli si překážky, nosili brány, hráli a učili se. Pokud byl někde nějaký problém, trenéři se s ním jen pobavili o tom, jak to cítí, co by mohl změnit, nebo zlepšit ve svém přístupu, nebo pomohli zaměřit jeho pozornost. Co to sakra je za fotbalový trénink? Pomyslela jsem si.

Co si budeme povídat, běžně se s kluky ve věku 12 – 17 let moc nestýkám a tak moje představa o nich byla trochu marná. Říkala jsem si, že s nimi musí házet puberta a jediné, co je bude zajímat, bude to kopání do míče. Jaké bylo moje překvapení, když se všichni pohodově účastnili muzikoterapie, hráli na bubny a přijímali otevřeně nové informace, které jim byly předávány. Pořád jsem měla pocit, že tady se někdo trochu sekl ve věku. Když máte pocit, že se kolem vás pohybuje parta úžasných a až nadmíru uvědomělých mladých mužů, kteří jsou slušní až galantní, musí se tu dít něco zvláštního. Kde jinde zažijete, že se řekne večerka v deset a do půl jedenácté jsou všichni v klidu na pokojích, aniž by je k tomu musel někdo opakovaně vybízet?

Říkala jsem si, že to nejlíp zjistím, když si s nimi trochu popovídám. Víte někdy se mi stává, že potkám dospěláky, kteří si pořád na něco hrají a se kterými si vlastně nemám co říct. Tady jsem propovídala spoustu času s kluky, kteří byli otevření, upřímní, pravdiví, milí a chytří. Měli svůj názor, pohled na věc, s nadšením přijímali a učili se nové věci a neřešili kraviny.

Jak je tohle možný? Napadlo mě, při vzpomínce na má školní léta, která se odvíjela neustále jen pod vlivem vět: musíš, nesmíš, dělej něco, neptej se proč a to pochopíš až budeš starší. To už mi fakt nedalo a musela jsem se na to zeptat trenérů.

DSC03822

Hlavně „nezkurvit“ člověka

„A vy na ně vůbec nekřičíte?“ vypadla ze mně první otázka, když jsme seděli všichni dospěláci u stolu. Trenéři se samozřejmě začali smát. Utvrdili mě v tom, že ve většině fotbalových škol je to pravidlem, ale tady s kluky pracují jinak. Jediným heslem tu je: „Nezkurvit“ člověka. Ráda bych to napsala jinak, slušněji, ale to prostě nejde. Je to věta a pravda tak silná, že žádné opisování nemá smysl. S kluky se pracuje tak, aby se projevil a probudil jejich potenciál, aby si sami určovali svoje cíle, dávali věcem a činům nějaký smysl, naučili se týmové práci a aby jejich motorem bylo překonávání jen vlastních limitů. Žádné dokazování, žádný tlak, žádný řev. No dobrá, dobrá, říkala jsem si, ale mají pak takoví hráči lepší výsledky? Prý ano. Tenhle přístup jim totiž umožňuje se hrou bavit a růst za svoje limity. Probouzí v nich proaktivitu – sami si chodí za trenéry, ptají se, přidávají si navíc i mimo tréninky, rozšiřují si obzory, sami přemýšlí nad tím, co ještě zlepšit. Učí se tak naprosto upřímné sebereflexi.

Bavit se hrou

Když vás něco baví, děláte to pořád s radostí. Když jste uvolnění, víc se toho naučíte a hlavně se vám chce pořád učit a objevovat. Prostě vás to pohltí. Není tam žádné musím, ale chci. Martin Daněk, jeden z trenérů mi vyprávěl o Arsenalu (to je prý nějaký velký fotbalový tým:). Trenéři tam vědí, že profesionálně se fotbalem bude živit jeden, dva vyvolení. Proto svoje svěřence nejen trénují, ale taky koučují, aby jim předali co nejvíc do života a kluci dokázali být tvůrcem svého života. Aby byli schopní i v normálním životě aplikovat vše, co se u fotbalu naučili. Stejně jako je u fotbalistů, nebo jakýchkoliv sportovců důležitá fyzická kondice, tak je důležitá i práce s myslí. Když mladého člověka „nezkurvíte“, vyroste z něj silná osobnost i v dospělosti.

IMG_1426

Péče jako v profi týmu

I proto měli kluci na kempu stoprocentní péči ve všech směrech. Absolvovali jsme spolu nejen muzikoterapii, ale také jógu na uklidnění mysli a jako třešničku na dortu se všichni naučili bojový tanec HAKA, pod vedením skvělého Pepy Rezka. Do tance, kterým kluci můžou zastrašit soupeře , se všichni ponořili naplno. Bylo úžasné vidět mladé muže, kteří se z poslušných žáčků změnili v bojovníky v plné síle. Muže, kteří se projevují plně a sebevědomě se vší pokorou a úctou.

Jakou sílu v sobě má, když ve vás takhle v mládí někdo podporuje nechá růst váš  potenciál, aniž by vás srážel na kolena blbýma kecama?

DSC03890

Pokorně jsem musela přiznat, že já až doteď měla klapky na očích a místo hlavy kopačák:) Od kluků a koučů tohohle kempu jsem se naučila víc než za roky na škole.  A možná by stálo za to uspořádat takový kemp taky pro rodiče, aby si uvědomili, jakou sílu mají slova, jimiž svá dítka, někdy nevědomě, častují. Nechci tím říct, že by rodiče byli špatní, to vůbec ne. Dřív to bylo jinak a my jsme moc možností setkat se s jiným přístupem, než jaký byl v klasickém školním systému, neměli. Ale teď to jde. A dokonce přes sport, který kluci milují. Užít si hru, bez ohledu na výsledek, většinou zajistí ten nejlepší výsledek.

Velká úcta organizátorům takovýchto akci za jejich každodenní práci s mladými lidmi, která má velký smysl.

Ale ať to tady nevypadá jako oslavný chvalozpěv kmotry Lišky, přečtěte si reakci Dominika, jednoho z účastníků kempu:

tak tady je zpetna vazba na fotbalovy camp v ceske lipe: Bylo to jak z cistyho nebe kdyz mamka prisla a zeptala se jestli nechci na fotbalovej camp tak rikam ok tak jo bylo to celkem na posledni chvili ale to nevadilo kdybych vedel co tam zaziju tak tam jedu uz minulej rok.Musim pochvalit snad uplne vsechno a hlavne neuveritelne fantasticky treneri jedina vec ktera nebyla v poho bylo jidlo ale jsme tady proto aby jsme se od chyb ponaucovali a tak mila rek ze pristi rok varime sami a jsem za to rad a ne jen za to i za ten treninkovi proces ktery byl fantasticky a hlavne vedlejsi aktiviti kdy za nami prijel pan bronis a naucil nas vyjadrovat pociti hudbou a druhy den prijel pan rezek a ten nas naucil vazit si sami sebe a haku nas naucil nic lepsiho si prat nemuzu a hlavne tam byla uzasna parta kamosu s kterou jsme si to uzivali a tak ti teda milo moc krat dekuju a doufam ze to bude pristi rok jeeste lepsi dik moc“

DSC03930

Pokud chcete o kempu a fotbalu zjistit víc mrkněte na stránky klubu nebo na stránky samotných kempů. 

S láskou a úctou Lenka Liška

eBook foto

Lenka Liška
Jde to i jinak? Otázka, na kterou nacházím spousty odpovědí. Pojďte se mnou zažívat dobrodružství při objevování nových cest a možností, jak žít spokojený a naplněný život, plný změn a poznání. Stačí si jen vybrat :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře