A kluci se fakt nebojí?

Bylo by krásné se jendoho dne probudit jako Nebojsa a nemít z ničeho strach. Tak to ale bohužel nebo bohudík v životě nefunguje. Strach je naší přirozenou součástí. Samozřejmě, můžete namítnout, že třeba osvícení mistři už se přece nebojí. No to je sice pravda, ale neznamená to, že by tato emoce z jejich života zmizela. I oni ji vnímají, ale už ne jako my.

V poslední době jsem mluvila s několika muži, kteří mi tvrdili, že je pro ně téma strachu cizí. Že strach nepociťují. A tak jsem si říkala, fíha super. To je alespoň inspirace. Ovšem po delším rozhovoru jsem zjistila, že to není tak úplně pravda.

Když jsme totiž zabrousili do trochu osobnějšího povídání, vylezla z nich spousta obav, které si vůbec neuvědomovali.

DSC_0191

První muž byl spisovatel a cestovatel v jedné osobě. Napsal spoustu knih a článků, které sice pojednávaly o jeho cestách, ale nikde se nevyskytovala jeho osoba, jeho osobní prožitek. Dokonce ani v článcích. Ptala jsem se proč. Nakonec jsme přišli na to, že je to jen strach z odsuzování a posuzování. Že by jeho okolí nepřijalo to, co dělá, jak smýšlí. Proto raději píše neutrálně jen o faktech.

Druhým mužem byl budoucí otec. Prý strach vůbec nepociťuje. Ovšem jakmile jsme zabrousili do vod přátel a lidí se kterými se setkává, najednou jsme zjistili, že někdy své chování přizpůsobuje tomu, aby byl klid. Aby byli všichni spokojení. Dokonce byl přesvědčen, že se s některými lidmi stýkat musí kvůli nějakým společenským konvencím. Strach projevit sám sebe v celé škále a naprostou zodpovědnsotí za své jednání je jeden z nejběžnějších strachů. Souvisí hodně se sebepřijetím.  To se přece nehodí, pak by nás lidé přece neměli rádi. A co by si o nás pomysleli?

Se třetím mužem jsem se setkala na svém semináři zaměřeném na téma strach. Říkal, že strach nemá z ničeho. Když jsme spolu strávili pár hodin, přišli jsme na to, že má sice načteno spoustu knih o osobním rozvoji,  ale na svůj život a to, jak to opravdu má se podívat moc nechce. Strach z pravdy a z toho, že možná některé věci ani nechce změnit byl obrovský. Co kdyby si to musel přiznat?

Strach má mnoho podob a projevů. Nemusí to být jen strašák ve skříni. Může být tak nenápadný, že si někdy ani neuvědomíte, že podle něj jednáte. A přitom právě uvědomění a vhled do toho, jak to člověk opravdu má, jsou prvními kroky k tomu, aby vás už nikdy neomezoval, abyste s ním mohli něco udělat. 

Buďte pozorní. Schválně se zamyslete, ve kterých situacích se sami omezujete. Kde neuděláte to, co byste opravdu ze srdce chtěli. V plné palbě.  A teď si zmapujte, proč tomu tak je. Dám ruku do ohně, že to bude některý z těchto strachů. Bláznivé že? A jak byste situaci vyřešili nebo jak byste se v ní chovali, kdyby nic z toho neexistovalo. Jen si to zkuste jen představit. Kdyby tu nebyl nikdo, kdo by vás posuzoval nebo odsuzoval? Ani vaše hlava. Co byste udělali? Schválně si to zkuste třeba jen na malé situaci. Slibuji, že odměna bude stát za to 🙂 A když se to hned nepovede? Nevadí, těch možností budete mít ještě spousty.

S láskou a úctou Lenka Liška

liška profilovka

Lenka Liška

Jde to i jinak? Otázka, na kterou nacházím spousty odpovědí. Pojďte se mnou zažívat dobrodružství při objevování nových cest a možností, jak žít spokojený a naplněný život, plný změn a poznání. Stačí si jen vybrat :) Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře